Přeskočit na obsah

Tomáš Holý: „Individuální přístup je ta největší výhoda Kolibříka.“

Tomáš Holý pracuje půl roku na pražské pobočce Kolibříka v rámci IT Help desku pojišťovny ČSOB. Je talentovaným kytaristou a ve volném čase vytrvale rozvíjí svou hudební kariéru. Jak se mu pracuje a daří u nás v Kolibříku? A jak by popsal hudbu, kterou dělá? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Tomáši, jaká byla Vaše cesta do Kolibříka?

Když člověk hledá práci, tak obepisuje všechno, co vidí. Na internetu jsem našel inzerát vašeho sociálního podniku a dobře to dopadlo. Vlastně mi připadá, že to bylo to strašné štěstí.

V čem Vaše práce konkrétně spočívá?

Pracuju na IT Help desku v rámci zakázky Kolibříka u pojišťovny ČSOB. Děláme toho obecně docela dost. Ve zkratce se to ale dá popsat takto: Když někomu na počítači něco nefunguje, tak my zařídíme, aby to fungovalo.

Jaké byly Vaše předchozí pracovní zkušenosti? Dokázal byste je porovnat se svou současnou prací?

Dělal jsem všechno možné. Od doplňování zboží až po marketing. Tohle je poprvé, kdy pracuji v korporátním prostředí a je to poprvé, kdy věci tak nějak fungují. Protože předtím jsem pracoval v rodinných firmách, kde byl, když to řeknu lidově „hrozný bordel“. Všichni dělali všechno a s lidmi se nejednalo úplně dobře. A je to poprvé, kdy si připadám jako v pohádce, což je možná trošku bizarní.

V čem vidíte jako člověk s hendikepem výhody práce v Kolibříku?

Je fajn, že někdo má pochopení pro to, když má člověk třeba trošku „rozbitou hlavu“. Individuální přístup je asi ta největší výhoda.

Čemu se věnujete ve volném čase?

Hodně hraju na kytaru. Snažím se hrát úplně všude. I na ulici. A občas s kamarády hrajeme počítačové hry.

Jaké konkrétně? Máte nějakou oblíbenou?

Hraju úplně všechno. Od Age of Empires po různé střílečky – na co máme s přáteli zrovna náladu.

Mohl byste nějak blíže popsat svou tvorbu? Například co se týče žánru.

Žánr je zrovna těžké popsat. Já hraju soulovou kytaru. To znamená, že do ní různě bouchám. Dřív se tomu říkalo perkusivní akustická kytara. Teď se tomu říká moderněji fingerstyle kytara. Nevím, kam bych se úplně zařadil. Hrozně mě baví hrát v kapelách. Baví mě tvrdší i měkčí hudba. Takže nevím, jestli je to nějak žánrově uchopitelné. Ten můj projekt vznikl tak, že jsem začal hrát na ulici a lidé mi začali psát, jestli bych někam nepřijel zahrát.

Dalo vám to nějakou zkušenost, kterou byste jinak nezískal?

Určitě ano. Dostal jsem se na akce, o kterých se mi dřív ani nesnilo. Jednou jsem měl možnost si zahrát sedmnáctého listopadu na Václavském náměstí, což bylo super. Všude byly lesy lidí… Přeskakoval jsem k různým metalovým a popovým kapelám. Možná jsem se dostal na spoustu náhodných míst právě díky tomu, že nejsem žánrově uchopitelný. Prostě mě to baví.