„Celý svůj život jsem si vlastně připadala jiná než ostatní.“ – to je věta, se kterou se svěřují snad všichni lidé s nějakým psychickým onemocněním, poruchou.
U mě tomu nebylo jinak. Cítila jsem to, vnímala jsem to na chování druhých. Ještě jako malá, asi 5 letá holka si pamatuji, že jsem chodila k doktorovi povídat si a kreslit obrázky. Dál se to ale doma nikdy nerozebíralo. Nechtěli mi dávat prášky, protože „nechtěli, abych po nich spala a nemohla se soustředit ve škole“. V té době mi bylo diagnostikováno ADHD (jak jsem se dozvěděla asi před 4 lety). A jak už jsem napsala – víc se to nerozebíralo, neřešilo.
Co ale bylo mým problémem, že jsem nerozuměla tomu proč se mi určité emoce stávaly, aniž bych je mohla kontrolovat. O své poruše jsem nevěděla. A tak započala moje cesta k sebepoznání, abych prostě a jednoduše chápala procesy v mé hlavě a mém těle. Jak už to bývá – cesta správná je klikatá a strnitá. Do ní mi přišla i slabá mozková příhoda, díky které doktoři objevili i nádor na štítné žláze. Hormony mi v těle lítaly a já měla pocit, že už se z těch prohlubujících se depresí, úzkostí, panických atak a sociální fóbie nikdy nevyhrabu. Nebyla jsem schopná jít sama mezi lidi, na nákup, venčit psa..
Mým stavům nepomáhalo ani to, že jsem bývala delší dobu nezaměstnaná a na neschopence. Připadala jsem si totiž neschopná a jako přítěž pro ostatní, hlavně pro mého manžela Kubu. Ten mi ale snad pomohl vždy ze všech nejvíc – podporuje mě úplně ve všem a to jak v léčbě, tak hlavně v mých zálibách. Našel mi úžasnou psychiatričku, která mi konečně sdělila mou diagnózu, já se sebou konečně mohla začít pracovat. Začít se věnovat znovu tomu, co mě vždycky bavilo a najít si znovu práci, která mě baví tam, kde budou chápat moje potřeby, ale zároveň využijí naplno můj potenciál. Když jsem uviděla na internetu místo Administrativního pracovníka back office v ČSOB bance i pro osoby s invalidním důchodem neváhala jsem ani vteřinu.
Po kontaktu a pohovoru jsem už věděla, že u Kolibříků to je to ono! To prostě cítíte uvnitř, tedy alespoň já, protože mi poprvé v životě přišlo, že někam patřím a můžu být sama sebou, jet naplno a zároveň se věnovat vlastní tvorbě. Ráda fotím, mám dva instagramové profily, na nichž sdílím svůj život, názory, ale hlavně cvičební videa a recepty. Bořím předsudky, ukazuji realitu a pomáhám lidem, aby se měli rádi. V budoucnu mám v plánu založit si YouTube kanál, absolvovat kurz Nutričního kouče a Fitness trenéra a věnovat se zdravému životnímu stylu. Dovršením mého snu by bylo studium psychologie, abych mohla pomáhat ostatním lidem pochopit jejich trápení a problémy. Ukázat jim, že vím o čem mluvím a že jsem tu pro ně, že na to nejsou sami.
Jmenuji se Jana Sikora, je mi 28 let. Jsem po rakovině štítné žlázy a mám ADHD F 90.0 v dospělosti + Emočně nestabilní poruchu osobnosti F 60.3 dle MKN-10 a svou diagnózu neberu jako nálepku, ale jako vysvobození a pochopení sebe samu.