„Životní cíl? Vážit si toho, co teď mám. Jsem naprosto obyčejnej člověk s obyčejnejma problémama, kterej se jen snaží žít tak, aby byl spokojenej.“
Michale, jak jste se stal Kolibříkem?
Na jednou z internetových portálů jsem viděl inzerát, že Kolibřík nabízí místo v bance, tak jsem se přihlásil.
Jak ten proces probíhal?
Proběhlo několik kol přijímacího řízení. Nejdřív jsem se setkal s HR business partnerkou a ta mě seznámila s tím, co by práce na „bekáči“ měla obnášet. Rovnou mi řekla, že bych se lépe hodil na pozici testera, protože jsem přišel s praxí v oblasti IT. V tu dobu ale nebylo jasné, kdy to bude, a tak jsem nastoupil na bekáč. Byl jsem upřímně rád, že jsem hlavně nějakou práci našel.
Než se posuneme dál, mohl byste mi vysvětlit, co je to bekáč a co je to tester?
Bekáč je hovorově řečeno back office, a to je klasická kancelářská práce. Já třeba pracuji na útvaru dědictví. A tester hledá chyby v bankovních aplikacích. Hlásí je a pak se jimi někdo zabývá. Teď jsem v procesu školení, ale už je na mě pohlíženo tak, že jsem téměř plnohodnotný člen týmu.
Těšíte se na tu práci?
To se tak nedá říct, já se těšil i na bekáč. Předtím jsem doučoval na živnost, ale to mi přestalo vyhovovat. Byl to spíš takový přivýdělek než pořádná práce.
Co jste tedy dělal před nástupem ke Kolibříkovi?
Moje první zaměstnání bylo u kamer městské policie v Novém Boru. Když se mi pak začal zhoršovat zdravotní stav, tak jsem si našel nové zaměstnání, kde jsem programoval. To začalo tak, že za mnou přišli a zeptali se mě, zda bych jim něco nenaprogramoval. Já jsem to v životě nedělal, ale řekl jsem jim: jestli mi dáte dost času, já se na to podívám a naučím se to. Pak se to rozkřiklo, takže jsem tam programoval eshopy a dohlížel na to, aby pracovaly tak, jak mají. Poté jsem začal s tím doučováním.
Nejste vystudovaný programátor, je to váš koníček?
Je to koníček, který přerostl v profesi. Je pravda, že tím, že jsem se to učil sám, neměl jsem to nikdy ničím potvrzené. Mluvila za mě pouze moje práce. Až nyní v rámci školení v práci a sebevzdělávání na to mám konečně nějaký papír.
Jak probíhá vaše vzdělávání?
Když objevím nějaký kurz, tak si ho zaplatím. Je to pro mě velká výhoda, že jsou to on-line kurzy, takže nemusím kvůli tomu nikam cestovat. Cestování mě sice baví, ale nerad jedu do města, kde jsem v životě nebyl, je to spíš stres.
Za chvíli budete oficiálně tester, jak dlouho se na tu pozici vidíte?
Dokud mě tam budou chtít. Nechci to ze své pozice limitovat ani dávat někomu ultimáta. Mě to baví a nemám důvod utíkat. Moje sebevzdělávání je určitá záloha z mé strany, a naopak výhoda pro mého zaměstnavatele, že budu vhodný na více pracovních pozic.
Máte nějaký pracovní cíl?
Já si cíle nedávám. Člověka to může frustrovat anebo se za ním zbytečně žene ve chvíli, kdy na něj ještě nemá. Já bych se hrozně nerad do něčeho tímto stylem hnal.
A jak to máte s životním cílem?
Zase je to takové, že si říkám: kdo chce moc, nemá nic. Já si vážím toho, co mám momentálně teď. Mám nějaké představy, co by bylo hezké, ale nemá smysl se za tím hnát. Jsem naprosto obyčejnej člověk s obyčejnejma problémama, kterej se jen snaží žít tak, aby byl spokojenej. Aby na něj ostatní měli pozitivní náhled. A až tady jednou nebudu, aby si lidi řekli: hele, je škoda, že už tady není. To mi přijde jako jediný smysluplný cíl, který může člověk mít.
Co děláte ve volném čase?
Je toho hodně. Mým velkým koníčkem je vaření a pečení. Jsem za to rád, protože člověk vaří a jí každý den. Třeba si nekupuju chleba, já si ho rád sám upeču. S jídlem si rád hraju. Dalším mým koníčkem je parahokej, ale po přestěhování do Hradce jsem toho nechal. Ale pohyb si hledám jinde, například projížďkami kolem Hradce a tím ho zároveň trochu poznávám. Dalším mým koníčkem jsou cizí jazyky. Teď se učím například švédštinu a rád bych se někdy do Švédska podíval. Je to takový ten sen, který máte hodně vzadu. Dál se učím němčinu, angličtinu a ruštinu. S tím, co se teď děje ve světě, začal jsem se učit ukrajinsky a ruštinu jsem přestal používat. Má to ale obrovskou výhodu, mohu si ověřovat informace z cizojazyčných zdrojů. Taky si rád zajdu na slam poetry a mám mezi vystupujícími dobrého kamaráda. Nejvíc mě na tom baví ta improvizace.
Jak odpočíváte?
Pro mě relax hodně souvisí s koníčkama, nemám na tom nic speciálního. Spíše spoléhám na tělo, že si řekne samo. Asi moc odpočívat neumím a nestydím se za to.