Klidná a energická. Tak působí Ludmila Lubuškyová na své okolí. Tato naše Kolibřice, team leaderka Klientského centra na pobočce v Hradci Králové, při našem rozhovoru srší optimismem a dobrou náladou. Jak se jí pracuje v našem sociálním podniku? Jak relaxuje? A jak zvládá skloubit péči o děti a pracovní kariéru?
Lído, Vy u nás pracujete od rok 2022, tedy už poměrně dlouho dobu. Jaká byla Vaše cesta do Kolibříka?
Dlouhá a trnitá. Rozešla jsem se s partnerem a přestěhovala jsem se z Prahy do Hradce. Dříve jsem pracovala v pojišťovně, kde byl třísměnný provoz, někdy i do sedmi do večera, což se dvěma malými dětmi úplně nejde. Takže jsem hledala jinou práci. Byla jsem na dvou pohovorech a pak jsem se dostala na pohovor do Kolibříka. Tam mi nabídli klouzavou pracovní dobu, což mi naprosto vyhovuje, protože když potřebuju mít nějaké aktivity s dětmi, tak můžu odejít dřív. A v době, kdy ty aktivity nemáme, tak si to můžu napracovat.
Na jaké pozici tedy v současné době u nás pracujete?
Já jsem zpočátku v Kolibříku navolávala klienty banky ČSOB, kteří zakládali účty. Pak jsem dostala nabídku, že budu na půl úvazku dále navolávat a na půl úvazku budu pracovat jako supervizor pro tým Kolibříků na zakázce zakládání účtu a kampaní. Nyní jsem tedy už tem leeaderka.
Gratulujeme ke kariérnímu posunu. Jak se tím změnila Vaše náplň práce?
Změnilo se to hodně, protože už nejsem ta, která si někam píše o pomoc. Kolegové píšou o pomoc mě. Samozřejmě jsem kontrolovaná. Ale nejsem ta, která je v rámci hovorů ta nejvíce kontrolovaná, takže se to trošku obrátilo. Já jsem ta, která „kontroluje“ kolegy. Snažím se, aby ty hovory probíhaly co nejlépe, aby tam potom při hodnocení kolegové neměli nějaké chyby a podobně.
Pracovat s lidmi a vést je není často jednoduché. Je to pro vás výzva?
Určitě, přináší mi to spoustu zkušeností. Být ten, kdo někomu pomáhá, je daleko těžší než být ten, kdo je vedený a kdo tu zodpovědnost má jenom sám za sebe.
Vnímáte povýšení i jako ocenění vlastní dosavadní práce?
Ano, je to ukázka toho, že jsem asi dělala něco dobře. Že se to asi někomu líbilo. A znamená to pro mě také určitou volnost. Protože když voláte s klienty, tak vás systém hlídá a ty hovory jsou nahrávané. Takže nešlo, abych u sebe například měla nemocnou dceru. Ale teď, když třeba jako supervizor někoho poslouchám, ji u sebe mít mohu, protože na ni můžu promluvit a říct jí, ať chviličku vydrží. Je to daleko příjemnější v tom, že si nemusím brát ošetřovačku a můžu být v práci. A ta volnost je pro mě jakožto maminku se dvěma dětmi je hodně důležitá.
Jak vlastně zvládáte skloubit kariéru a péči o děti?
Je to hodně náročné. Já ani nevím, jak to zvládám (smích). Zrovna tenhle týden bych potřebovala, aby dny měli osmačtyřicet hodin, protože je toho opravdu spousta. Do čtyř hodin jsem v práci. Dcera bude nastupovat do první třídy, tak včera měla školu na zkoušku. Dnes má pasování na prvňáčka. V pátek má zase syn oslavu, která se týká konce fotbalové sezóny. Takže máme opravdu nabitý rozvrh. Ale na druhou stranu není problém se domluvit v práci a říct: „Potřebuji odejít dřív, příští týden tady zůstanu třeba do šesti hodin.“ Takže v tomhle je to fajn.
Jak relaxujete? Co Vás zaručeně nabije energií?
Jak relaxuji? Snažím se spát, což mi moc nejde (smích). Miluji slunce, takže pobyt u moře si užívám. A hodně čtu. Knížky mám nahrané v telefonu, protože ten v dnešní době máme všude. Takže když mám chvilku, třeba někde čekám, tak čtu. To je pro mě velký relax a nabíjí mě to energií.
A co motorky? Víme, že i k nim máte velice kladný vztah…
Já už nejezdím, protože teď na to nemám ani čas ani peníze. Spíš se svezu vzadu. Je to obrovský adrenalin. Přináší to i obrovský klid v duši. Když člověk jede, tak to musí mít v hlavě hodně srovnané, aby se dokázal věnovat cestě. To je taky velký relax, ale tím, že teď motorku nemám, tak pro mě ten relax není aktuální v tom smyslu, že bych se mohla jet projet. Miluji také závody na motorkách, na které jsem koukala v televizi. Teď už na to ale není moc času. Motorky jsou pro mě životní styl.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho štěstí v pracovním i osobním životě.