Ve světle ramp stál už mnohokrát, zúčastnil se benefičního dílu Stardance a rozhovory dával televizím i časopisům. Kolibřík David Zika, mladý inteligentní kluk, žije naplno i po vážném úraze, který ho upoutal na invalidní vozík. Úspěšný je jak ve své profesní kariéře, tak ve sportu.
Davide, jaká byla Tvoje cesta k nám do Kolibříka?
V roce 2017 jsem měl úraz. Byl velmi vážný, takže jsem byl v nemocnici přes rok, a pak jsem různě rehabilitoval. Nejdříve v Kladrubech, prvních šest měsíců. Poté jsem rehabilitoval ve čtyřech dalších zařízeních. Trvalo další dva nebo tři roky, než jsem se dostal do takového stavu, abych mohl zase pracovat. Měl jsem auto, takže jsem se mohl někam dopravit apod. Začal jsem hledat práci. Nejdřív mi našla práci známá, ale finančně to nebylo dobré, takže jsem hledal dál. Na internetu jsem našel možnost pracovat pro Kolibříka na zakázce IT testingu pro ČSOB. A vzhledem k tomu, že již dříve jsem pracoval jako IT tester pro ČSOB, tak mi to přišlo jako skvělá volba. Odpověděl jsem na inzerát a nastoupil jsem.
Takže IT testing pro Tebe byl jasná volba?
Při mém zdravotním stavu určitě ano.
Čím se přesně se v práci zabýváš?
V ČSOB testujeme různé aplikace pro banku. Ze začátku je tam spousta chyb a ne všechno funguje, jak by mělo. Proto nastupují testeři jako já, kteří tu aplikaci proklikávají a zkoumají, kde nějaké problémy jsou. A když nějaké najdou, tak se spojí s vývojáři a oni to opraví. Pak to znovu otestuji, jestli už to je v pořádku a dám zelenou nebo červenou, jestli ano, nebo ne. A takto se postupuje dál. A těch aplikací je takové množství, že testerů je potřeba hodně.
Jak se ti líbí pracovat v našem sociálním podniku, spatřuješ v tom nějaké výhody?
V Kolibříku se mi moc líbí, užívám si přátelské prostředí a individuální přístup. Jsem spokojený s platem, pracovní dobou, s možností home office a dovolenými. Jsem strašně rád za stravenky, které dostáváme. A určitě vím, že bych chtěl v blízké budoucnosti využít příspěvek z COLIBRI fondu (dnes Nadační fond Kolibřík – pozn. red.), protože si budu objednávat nový vozík a ten doplatek, co neuhradí pojišťovna, je docela velký.
Kromě práce se také hodně věnuješ sportu? Jakému přesně?
Aktuálně se nejvíc věnuji paralukostřelbě za Sportovní club Jedličkova ústavu Praha. Mám trenérku, trénuji dvakrát až třikrát týdně. Zbytek dnů trénuji v posilovně, abych nabral nějaké svaly. Trénuji teď s lidmi, co jedou na paralympiádu. Například s Davidem Drahonínským, který je několikanásobný mistr světa a obdržel dvě olympijské medaile, takže to je opravdu velké jméno. A teď už jsem byl i na závodech v Polsku, kde jsem vyhrál trofej za třetí místo. Snažím se zdokonalovat, abych byl konkurenceschopný na vrcholové úrovni. Nedávno jsem pokořil osobní rekord, takže zlepšení tam jsou vidět. Rád bych se kvalifikoval na příští paralympiádu. To je můj velký cíl.
Máš nějaké další koníčky?
S kamarádem rádi hrajeme deskové hry nebo „pařím“ hry na počítači. Sleduji také seriálya čtu knížky,
Jak vzpomínáš na benefiční večer StarDance, kterého jste se zúčastnil?
Už je to tak dlouho, že už jsem skoro zapomněl, že jsem tam byl (pousměje se). Ale teď se stalo, že jsem byl v posilovně v centru Paraple a byli tam tanečníci na vozíčku, kteří mě poznali, i když už je to skoro rok. Byl jsem velice překvapený, že si na mě pamatují do teď.
Byl to úžasný zážitek. Myslím si, že jsem měl skvělý ročník, tančil jsme s Evou Adamczykovou. Evě fandím již dlouhá léta. Její kariéru jsem sledoval ještě když jsem byl zdravý, takže to byl silný zážitek. Poznal jsem také jejího tanečního partnera Kubu, který byl taky skvělý. Byla s ním legrace. Vtipkovali jsme o všem. Párkrát jsme si psali i potom, takže nějaká známost z toho také vznikla. Teď mi oba dva gratulovali na Instagramu k úspěchu v paralukostřelbě. Je skvělé, že na mě úplně nezapomněli. A zážitek se nedá popsat člověku, který tam nebyl. Zůstane to ve mně do konce života.